V březnu jsme se ptali, jestli klasiku, nebo ďábla. Teď, když začíná sezóna ohňů, přidáváme radu, která se hodí u každého táboráku: jak poznat špekáček, který stojí za opékání.
Nejlepší zkouška je ta nejstarší. Napíchnete ho na klacek, otáčíte nad ohněm a buď vydrží až do konce, nebo skončí v popelu. Ten náš vydrží a nespálí se, protože do něj nedáváme mouku a neplníme ho do umělých střev.
Poznáte ho už podle řezu
Řez je pevný a rovnoměrný, vidíte v něm maso a bílé kousky špeku, žádné velké dutiny. Špek pochází z hřbetního sádla, takže při opékání nevyteče. Mouku ani kůžové emulze v něm nehledejte.
Zákon po špekáčku chce aspoň 40 % masa. V tom našem je ho 85 %, z toho 55 % vepřového a 30 % hovězího, a tuku jen 29 %. A protože každý špekáček vážeme ručně, je každý trochu originál.
Přijďte si pro špekáčky na první letošní oheň. Klasické, nebo ďábelské s trochou pálivosti? Vyberte si u pultu.